Druhá vlna je v plném proudu…

S koncem prázdnin se u nás na zahradě vždycky rozpoutá další vlna kvetení barevných pichlavých královen květin…růží všeho druhu a vzrůstu. Jestli je právě růže květinová královna, to nevím, pro mě jsou všechny kytky krásné královny, je ale pravda, že z jejich barev, tvarů i vůní jde hlava kolem a vybrat těch pár, které budou zdobit zahradu, není vůbec snadné.

Alespoň, že všechny mají stejné požadavky na půdu a místo – růže chtějí všeobecně vápenitou půdu, nemají rády kyselou a koření velmi hluboko. Je třeba na to myslet již při sázení a vykopat jim dostatečně hlubokou jámu, nemusí být ani moc široká.

Ačkoli se říká, že mráz růži nespálí, je důležité zasadit její krček s roubem o pár centimetrů pod zem, aby jí v zimě nebyla zima a v pořádku ji přežila. Mají rády sluníčko, u nás se jim daří i v polostínu, ale musí být na čerstvém vzduchu, mají raději místa, kde se vzduch může hýbat.

Růže je všeobecně dost odolná, jak na podmínky, tak na sucho a mráz. I přesto jsme ale loňskou krutou dlouhou zimu přišli o nádhernou stromkovou Nostalgii a náchylnější oranžově kvetoucí Whisky 🙁  A to byly pečlivě zakryté.

Růže u nás na zahrádce bývaly odjakživa, krásné žluté, růžové či červené. Kvetly většinou ve větším počtu dvakrát za rok. Matně si pamatuji, že se množily řízky pod velkými sklenicemi místo skleníčku a většinou se chytly a dělaly dál radost.

Jak jsem se začala zahrabávat v časopisech, knížkách a internetu týkajících se zahrady a jejího osazování, okouzlila mě škála druhů a odrůd, jaké růže nabízí. Nízké, střední nebo vysoké (říká se jim popínavé, ale potřebují oporu), s jedním vznešeným květem nebo více květy u sebe, o barvách, tvarech květů a různých vůních ani nemluvě.

Liší se dokonce i trny….není růže bez trnů zase až tak moc neplatí. Některé jich mají opravdu velmi málo, spíš vůbec žádné. Jsou zase ale takové, že skoro není, jak je utrhnout, aby se člověk nepopíchal…stalo se mi to kolikrát, ale doteď jsem ještě neusla, kdo ví, co je na té pohádce pravdy. Nebo asi prostě nejsem ta pravá princezna 🙂

Nakonec jsem zůstala u těch, které vypadají jakoby planě a také u plnokvětých anglických, ty mi zase připomínají nádherné plné květy pivoněk. A ta vůůůůně 🙂 Již před lety jsem objevila výborného anglického pěstitele Davida Austina (http://www.davidaustinroses.com). Dnes se již některé jeho výpěstky dají pořídit i u nás a není nutné je nechat posílat až z Anglie. Jeho nabídka nepřeberného množství kultivarů je opravdu okouzlující. A všechny, co jsme měli, byly nádherné, zdravé a odolné.

Další růžárnou, která mě velmi oslovila, je pěstírna manželů Pelcových u Jičína (http://www.ruzepelcovi.cz). Tam si růže můžete vybrat přímo v květu a na podzim, kdy je nejlépe sázet prostokořenné sazenice, Vám je pošlou, aby na jaře dělaly už jen radost.

Na známou starou růžárnu v Praze Kunraticích nesmím samozřejmě zapomenout, i tam jsme vybrali pár krasavic. Další krásná zahradnictví už ani nejmenuji, objezdila jsem jich dost, když se do něčeho člověk vrhne a nadchne, nic není tak daleko, aby se tam nedalo dojet 🙂

Při výběru růží jsem dbala nejen na to, jak rostou a vypadají, ale také na to, zda jsou remontující, tj. že opakovaně kvetou po celou sezonu, a také podle toho, jak jsou odolné vůči chorobám, jako je rzivost nebo černá skvrnitost.

Proti nim se dá samozřejmě bojovat včasnými postřiky, které je nejlépe aplikovat průběžně celou sezonu, ale komu by se chtělo na to stále myslet. Pro mě je dost si vzpomenout, abych je alespoň jednou za rok přihnojila. Co je ale třeba pravidelně kontrolovat a růžičkám pomoci od těch žravých zelených nebo tmavých savých potvor, to jsou mšice.

Dá se jim trochu zabránit společností jiných voňavých kytiček, u mě to ale moc nefunguje. Ani sluníčka sedmitečná nestíhají důkladnou očistu, takže občas musím vzít do ruky sprej a ukázat jim, kdo tu bude pánem. Nemám chemii v zahradě moc ráda, v tomto případě dělávám ale výjimku. Většinou sáhnu po přípravku Fast. Daly by se likvidovat i mechanicky nebo jinými biopřípravky, ale přijde mi, že toto je nejúčinnější.

I když jsou květy na zahradě podle mě nejkrásnější, sluší jím to tam nejvíce vzhledem k tomu, že se navzájem doplňují s dalšími rostlinami, občas neodolám a pár jich nastříhám do vázy či je nasuším, aby dělaly radost i doma. Tak jdu na ně, ať tu máme na stole trochu té zahradní atmosféry 🙂

Přejeme krásné podzimní dny a ať máme stále na růžích ustláno 🙂