Školka, jak má být

Asi to zná mnohý z nás. Najít tu pravou školku, to není vůbec nic jednoduchého. Máme svoje představy, jak má vypadat, co a jak má probíhat, co a jak se má učit, ale hlavně, aby v ní náš miláček byl maximálně spokojený a šťastný. Nabídka je veliká, plný internet a všude se píše, že jsou nejlepší. A pak vyberte tu pravou, hned napoprvé. A je jedno, pro jakého miláčka ji vybíráte. Dvounohý nebo čtyřnohý, všechny je přece milujeme 🙂 . To my, zvířatomilové, dobře víme. I u pejsků záleží na tom, kde se učí a kam dochází…

Nám se to povedlo „hned“ napodruhé. První zkušenost nebyla rozhodně z nejlepších. Nechci první výcvik nijak hanit, ohlasy na něj nebyly špatné. Nicméně my dva, Ferda a já, jsme dorazili domů se „staženými ocasy“. Vymrzlí, mokří, špinaví, ale hlavně rozladění, že jsem se nic nedověděli, nezahráli, nenaučili…. Tak nás čekalo další dlouuhé hledání….až do teď. Nechceme výcvik na zkoušky, nepotřebujeme si dokazovat nadvládu nad psím parťákem. Chceme se prostě proběhnout s dalšími psími kamarády, každý po svém „popovídat“ a užít si krásné společné chvíle.

A to se nám povedlo, díky panu Radkovi Kudelovi ( http://zarikavacpsu.cz/ ). Se psími přáteli má zcela jistě velké zkušenosti a hlavně, má je rád! A podle toho celá psí procházka, nechci to nazývat výcvikem, aby to neznělo jako drezura, vypadá. Cvičíme, běháme, hrajeme si a máme se prostě všichni úžasně. A u toho se učíme, jak se navzájem k sobě chovat, lépe se vnímat a respektovat.

Z hodinové procházky byly hodiny dvě a stejně to uteklo, jako voda. Už se těšíme na další a je jedno, jestli budeme vymrzlí a mokří, ale rozhodně budeme odcházet s „ocásky nahoře“ a vrtět jimi, ať celý svět ví, jak jsem si to užili a že jsme rádi v nové školce:-)