Jsem schopná udělat skoro cokoli?

Znáte ten šílený stav, když vás přepadne děsná, neodolatelná chuť na něco, co zrovna nemáte v ledničce, ani ve spíži, ani v jakémkoli šuplíku, koutě, přihrádce, dóze … Prostě vůůůůbec nikde? Dokonce to nemá ani soused vedle? Ta chuť, ta potřeba, to nutkání roste, trýzeň sílí, jakoby bylo tímhle absolutním nedostatkem zcela podporována a neodvratitelně se blíží nutné řešení.

No co dělat, hurá do auta a do obchodu, ať té zvrácené chuti dáme zadost. Hrozný, jak jsme my lidé zhýčkaní, pes nebo kočka se prostě nadlabou dobrot, co dostanou a rozhodně pak ještě nepřemýšlí, co by si dali teď.

A co že mě tak nečekaně dohnalo převléci se z tepláků do něčeho méně domáckého a vyrazit mezi lidi a regály? (Ještě, že byla aspoň denní doba, v noci se tyhle situace vzhledem k omezenému počtu otevřených obchodů řeší hůř. Zase bych se ale v noční hodinu vykašlala na převlékání a vyrazila třeba v teplákách a vytahaném triku).

Tím mým hnacím motorem za ukojením chuti se stala zcela malá, drobná, růžově červená kulička, která se navíc nedá zdlábnout jen tak, je třeba ji oloupat a oddělit pecku….úžasné šťavnaté sladkokyselé liči. A navíc určitě zdravé a plné vitamínů….o další důvod víc, proč ho rychle sehnat.

Navíc, viděla jsem ho zrovna dneska hned kousek od nás v Liedlu, takže přeci žádný problém…jsem tou dobou byla ještě přesvědčená.

No jo, mají ho, stačí si vybrat do pytlíku a hurá k pokladně. Cestou jsem pobrala ještě pár nezbytností, určitě to znáte, jak se jde koupit jedna věc, končí to většinou plnějším nákupním vozíkem. Z toho důvodu si je již nějakou dobu neberu a musí mi stačit ruce, nanejvýš nějaká krabice. Pak mám vždycky radost, že jsem vlastně asi ušetřila.

U poklady jsem naštěstí hned druhá na řadě, což je sice neobvyklé, ale velmi milé, zvláště k mým nedočkavým chuťovým buňkám, které se již zcela aklimatizovali na blížící se konzumaci sladkých plodů a začaly se projevovat nadměrnou tvorbou slin. Nebo že by to bylo tou žvýkačkou?

Tak zbývá už jen zaplatit…..vytáhnu kartu. Kontroluji zběžně částku na pokladně a jako ve snu slyším: “ Pani, nám ale karty nejdou, jste nečetla tu ceduli?“ „Jakou ceduli“ „No přece tu na dveřích ne! Máte to hned u vchodu“ „Myslíte jako na těch dveřích, co se před vámi rozestoupí, když se ke vchodu přiblížíte a tudíž se jakýkoli nápis, text, cedulka, obrázek, prostě cokoli v tu chvíli ocitá mimo vaše zorné pole a vy si v klidu můžete jít nakoupit, ačkoli se nedovíte, že karty nefungují????!!!!!“ „Jo, tam na těch dveřích!!!“ „Tak vám tedy pěkně děkuji.“

Jelikož hotovost s sebou opravdu nenosím téměř v jakékoli výši, nezbylo mi nic jiného, než se nákupu vzdát a nechat ho ležet ladem. A jelikož se ve mně opravdu všechno vařilo, včetně těch natěšených slin, nechala jsem nákup na pásu a odešla středem. No, stejně jsem toho moc neměla.

Ale co teď? Přeci se jen tak nevzdám. Ne! To vám moje zlaté chutě neudělám. Teda hlavně to neudělám sobě. Nejbližší další krám…Penny. Jasně, tam liči nemají, moc jsem s tím ani nepočítala, ale stejně je to cestou do Kauflandu….tam je přeci šance.

Naděje sice umírá poslední, ale po projití regálů s ovocem tam zpátky a tam definitivně vyprchala. Její malý drobný zbyteček ale šeptal….přeci je ještě Tesco, ne tak daleko, jen to ještě zkus.

Tak tedy dobře, rychle do Tesca, Neuvěřitelné, hledání se vyplatilo. Plody jsou sice sem tam trochu divně zbarvené, některé mají i divnou konzistenci, některé se pyšní lehkým zbarvením do bíla (asi ušlechtilá plíseň?), ale pár dobrých kousků se vybrat dá. Tentokrát už ale raději neriskuji sbírání dalších věcí a jdu rovnou ke kase, ať mám jistotu, jak to tentokrát dopadne. Konec dobrý, všechno dobré.

Už jsem s liči doma, v jedné ruce mistička s bobulkami, ve druhé mistička na pecky a šlupky, nožky nahoru a jdu si užít zasloužené pochutnání. Přeci to pak ale všechno, co z těch kuliček zbude, nevyhodím! Takovou práci mi to dalo je sehnat….navíc, taky se mi to příště nemusí podařit vůbec. Prostě vlastní ovoce ze zahrádky je to nejlepší.

Pecky se zasadí, žádné plnění biopopelnice, a bude se sklízet vlastní úroda. Jen abych ji stačila zpracovávat a konzumovat. Tak držte palce, jdu na to a budu Vás průběžně informovat, jak pecičky klíčí a jak krásně roste moje sladké liči.

Na co honí mlsná Vás? Je něco, pro co byste byli schopni udělat skoro cokoli, když Vás ta šílená nezapuditelná mlsná popadne?