Máme rádi zvířata

Ach jo, ta zima je dlouhá. Tedy ona vlastně žádná moc opravdová zima není. A i kdyby, tak že je zima na začátku února není nic divně dlouhého, ale pro mě je prostě zima dlouhá vždycky, at by trvala jen měsíc. Přes vánoce, to ano, to by mohl být třpytivý sníh, ten ale kolem svátků nebyl hodně dlouho.

Takže abychom si tu zimu trošku zpříjemnili, vydali jsme se za teplem. Nene, žádný výlet do exotických zemí, ale jen prostá návštěva aqaparku. Tam přeci teplo bývá a vody je tam taky dost, skoro jako u moře 🙂 .

Vzhledem k tomu, že jsme ještě v žádném aqaparku nikdy nebyli, brouzdali jsme chvilku po netu, až jsme narazili na liberecký Babylon. Je to vážně obří centrum se vším možným, někdy určitě navštívíme tamější iQpark.

Náš výlet za plaváním troskotal jen na jediné drobné věci. Plaveckém oděvu. To přeci ale nemůže být žádný problém, večer zaskočíme někam do obchoďáku a vybereme si s přítelem nějaké podobné, ať k sobě hezky ladíme 🙂 …tak to byla opravdu chiméra, fata morgana, iluze.

ruka

Nejen, že plavky máme každý zcela odličně barevné, ale jsme vůbec rádi, že jsme nějaké sehnali. A to nám už bylo vážně jedno, jak budou vypadat, prostě jen aby odpovídala velikost a trochu seděli.  U mě byla ještě drobná podmínka, aby se v nich dalo plavat a ne jen tak procházet kolem bazénu drobnými krůčky v obavě, aby z těch miniaturních kousíčků látky náhodou něco do té doby světu ukryto nevypadlo. Ne že by svět neviděl, co ještě neviděl, ale přeci jen nemusí vidět všechno. Ono už totiž taky není o moc co stát, ještě by mi v aqaparku dali fakturu za ušlý zisk, jak by se jim rozutekli všichni návštěvníci.

Sláva, nakonec jsme sehnali padnoucí plavku od jedné sportovní firmy (byly poslední) a přítel si zakoupil plavkobermudy v obchodě se spodním prádlem…snad to jsou opravdu plavky, jak paní prodavačka říkala. A že si v nich přítel připadá prý jako v pyžamu, to už neřešíme.

Takže nyní už nic nebránilo sportovnímu vyžití.

Byli jsme překvapeni, jak málo lidí mělo stejné plány jako my. Až jsem se lekla, jestli další případné návštěvníky někdo předem neupozornil na mou možnou návštěvu areálu v bikinách.

Hned u vchodu jsme byli upozorněni, že tento den nefungují sauny, což nás až tak moc neodradilo, nejsme žádní velcí saunaři. Hlavně že bazény a whirlpool jedou, jak mají. Aguapark není nijak obří, ale na běžné plavání dostačující a děti (i ty v mém věku) se tam určitě vydovádí, hlavně v části se skluzavkami, tobogány a šíleně vypadajícím trychtýřem.

Párkrát jsme se také pokusili dodat našemu unavenému tělu odpočinek ve vyhřátém whirlpoolu. Potopení se do bublající lázně se nám povedlo asi až na popáté, jinak byl stále plný. Začali jsme se tedy oddávat příjemnému relaxu a snít o tom, jaké by bylo umístit něco takého na zahradu, a ve sněhu a mrazu se sklínkou dobrého moku provokovat zmrzlé sousedy.

Ze snů nás vyrušil pár, který se také přišel oddávat relaxaci. Což o to, whirlpool není nejmenší, místa je tu dost. Netrvalo dlouho a skočivše 3 děti do bazénku, místa začalo ubývat. O snění se už rozhodně mluvit nedalo, vřískot opičátek tomu dostatečně zabránil. Nemějte mi prosím za zlé, že používám toto označení, ale ony opravdu hopsaly, skákaly a vřískaly jako malé opičky. Až jsem si chvílemi dělala starosti, aby si něco neudělali při tom skákání tam a zpátky. Hm, kdepak mají asi rodiče, že o ně nemají strach.

A jéje, další mládenec s dívkou se blíží a taky hup mezi nás do whirlpoolu. Situace začíná být už opravdu těsná. ..přemýšlíme skoro, že půjdeme zase trochu protáhnout tělo plaváním. Pozor, rodiče přicházejí a dokonce okřikují opičátka… No hlavně, že se jim nic nestalo, vyražené zuby nejsou určitě to, proč se děti chodí bavit do bazénu.

Zlatý bod relaxace mě teprve čekal. Opičátka už sice nedovádí, ani se hlasově neprojevují ve vysokých decibelech, zato mi ale na klíně! přistál sám opičák!!! Ano, rodičové se také rozhodli, že si zaslouží bublinkovou koupel a vlezli do již tak přeplněného bazénku. Takže pan opičák mi zákonite musel přistát na klíně. Opět se omlouvám za toto přirovnání, nicméně vzhledem k jeho pudu být členem uzavřené skupiny (jak jinak si vysvětlit jeho nutkání za každou cenu se vměstnat tam, kam se už skoro ani bublinka nevejde) a nadměrnému tělesnému ochlupení mi tento výraz nepřipadá nevýstižný.

Naše přemýšlení o opuštění whirlpoolu bylo rázem u konce a vystřelili jsme ven skoro stejnou rychlostí, jako před tím vyskakovala 3 opičátka. Můj zděšený výraz mi prý zůstal následujícíh několik minut. Nemyslím si, že bych byla úplná netýkavka, ale ráda si udržuji určitý distanc, jako každý z nás. Znáte to, takový ten prostor kolem vás, který se nemá překračovat, nejde-li o přátelštější vztah. A navíc, cizí skoro nahatý chlap mi na klín teda ještě nikdy nesednul. Kdyby mě aspoň nezalechtala ta jeho chlupiska. Takže ano, máme rádi zvířata, protože jsou chlupatá, ale na některé chlupaté lidské tvory se to nevztahuje, ačkoli jsme také dost často zvířata a někdy o moc horší.

Leave a comment

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.