Nikdy není pozdě
Nikdy bych si nemyslela, že zrovna mě chytne domácí výroba dekorací a doplňků v podobě šití, pletení a háčkování. Šitím to začalo, o stroji jsem před časem psala, jakou obří radost mi udělal (a ta stále trvá).
Pletením jsem pokračovala, pufová mánie na jednom webu strhla i mě, takže jsem ho prostě musela mít. Je fakt, že na jehlice číslo 20 nezapomenu. Jednak nebylo snadné je sehnat a jednak si to ruce dlouho pamatovaly, čím že se to oháněly. Pak přišla na řadu volánková šála, kterou jsem náhodou objevila v galanterii už hotovou, tak proč ji taky nezkusit. Nakonec byla obdarována pro velký úspěch větší část okolí. A to stačí umět jen hladce 😉
No a nyní mě úplně pohltilo háčkování. Moje kamarádka mě obdarovala nádherným obalem na svícen (tedy původně to v plánu neměla, ale když jsem jí několikrát u ní doma na návštěvě zopakovala, jak je to nádherné, raději se rozhodla, že mi ho dá, asi aby to už nemusela dokola poslouchat).
Řekla jsem si, že zkusím taky něco podobného a po delší době navštívila Stoklasu. Tentokrát jsem byla ale trošku zklamaná, byli dost vybraní a nezbylo, než koupit přízi a háček č.1, nic silnějšího bohužel neměli. Musím říct, že na první pokus to byla docela piplačka, navíc když člověk ještě nemá v oku, jak co vypadá a kam se přesně háček bodá… občas jsem použila i ne moc slušný výraz.
Snažila jsem se vyzkoušet základy, jak mě napadlo a vznikl z toho malý jemný obal, no posuďte, není krásný? 🙂 Moc mi pomohly návody na http://www.youtube.com/watch?v=C3sHypgSvlc&list=UUq009ar0HJYARicGyRe9rpA od autora bububacek. Mohu opravdu doporučit, vše je i pro mě pochopitelně popsáno.
Nejsem žádný zdařilý umělec, ani zručná pletařka, háčkovačka či šička, ale práce se zapojením rukou mě prostě začala bavit a moc těšit. Člověk si u ní odpočine, vyrelaxuje a současně si připadá, že něco stále dělá a občas z toho i něco vzejde 🙂 . Jen je mi trochu líto, že knížky tím pádem zanedbávám, to ještě nezvládám dělat současně.
Nikdy prostě není pozdě začít cokoli, hlavně když to člověk dělá s chutí a rád. Že bych se občas podívala do nějaké kuchařky? Třeba mě kuchyň přestane atakovat noži, struhadly a pánvemi a konečně mě přijme za svou 😉
